Jana Galinová

Herečka a režisérka Jana Galinová se v umělecké branži pohybuje poměrně již dlouho a dokonce i na několika rozličných úrovních a tudíž jí lze v titulcích i jinde najít též pod jejím dřívějším jménem Jana Lavičková. Galinová si světem múz brázdí cestu také na postech scénáristky, dramaturgyně a manažerky litvínovského Docela velkého divadla. Jana Galinová je manželkou režiséra Jurije Galina.

Jana Galinová absolvovala loutkářskou katedru pražské Divadelní akademie múzických umění až po ukončení studií českého jazyka na Karlově univerzitě a své první profesionální angažmá získala na loutkové scéně Městského divadla Most; v Divadle rozmanitostí. R. 1996 se Galinová společně s manželem rozhodla založit svou vlastní scénu, načež přišlo na svět Docela velké divadlo Litvínov, „... které vzniklo jako pocta někdejšímu Docela malému divadlu, jenž v Litvínově v 60. letech založil Mirek Kovářík,“ dodává bližší informace kolem vzniku tohoto stánku múz sama Galinová. V pozici zdatné principálky Galinová tak píše, produkuje, hraje a sama někdy i režíruje divadelní představení určená všem věkovým kategoriím. V nastudování rozličných her a muzikálů pro dětského i dospívajícího diváka tak můžeme Galinovu na jevišti vidět např. v roli Josefíny Planchetové z hudební komedie na motivy Dumasových Tří mušketýrů; nebo dále pak v pohádkách Kráska a netvor; Labutí princezna; Mrazík; Princ Bajaja nebo i v celé řadě dalších představení, z nichž k těm nejznámějším patří přímo její autorská muzikálová adaptace slavného Shakespearova příběhu Romeo a Julie; Chesnotovy komedie Pension Ponorka či Sousedka; komediální hra Když kočky nejsou doma z dílny dvojice Cooke & Mortimer nebo Ebertovi Gangsteři z městečka. Zatím naposledy se Galinová na prknech, co znamenají svět divákům představila v roli Florence z konverzačně – situační komedie Něžné dámy Kena Ludwiga.

Jana Galinová se v několika drobných případech dostala i před filmovou kameru a jejím debutujícím filmem se stalo Schulhoffovo dílko Úplně beznadějný případ. J. Galinovou jsme měli možnost vidět i v Pozziho komedii Láska In Memoriam, ve filmové road – movie K. Babinské Pusinky nebo v roli zlé a uštěpačné klepny v psychologické tragikomedii Václav režiséra J. Vejdělka, která se stala zatím její poslední a tím pádem prozatím i nejvýraznější úlohou pro stříbrné plátno. Všechna výše uvedená filmová díla jsou pro Galinovu z profesního hlediska jen stěží postřehnutelnými drobnými rolemi hašteřivých sousedek, neboť většina diváků si na ni daleko více vzpomene díky roli jiné klevetnice, díky roli drbny Urbanové z nekonečného televizního seriálu Ulice. Galinovou filmoví tvůrci zatím využívají jen v již jednou zmíněných rolích, především stejného hereckého oborového rejstříku, ale doufejme, že výraznější role se silnějším psychologickým či komediálním prostorem na ni ještě čekají.